Odpor

Odpor – řádné opravné prostředky

Odpor je specifickým opravným prostředkem, který je podáván proti vydanému trestního příkazu.

‍Trestní příkaz může samosoudce vydat, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to bez nařízení hlavního líčení, přičemž může trestním příkazem uložit pouze omezený okruh trestů, např. odnětí svobody pouze v délce do jednoho roku a s podmíněným odkladem, popř. peněžitý trest, jehož maximální výše je limitována.


Z povahy věci tak budou trestní příkazy vydávány za méně závažnou trestnou činnost a budou jimi ukládány méně závažné tresty. To však neznamená, že se nemůže obviněný vydanému příkazu bránit a obrana spočívá právě ve formě odporu.

Lhůta a místo podání odporu

Pokud bude vydán trestní příkaz, je namístě, aby nejprve obviněný ohlídal lhůtu pro podání odporu. Ta není příliš dlouhá a činí jen 8 dní. Pokud v zákonné lhůtě není odpor podán, je příkaz pravomocný a obviněný se tak musí podrobit trestu, který byl příkazem uložen.Odpor e podává u soud, který trestní příkaz vydal.

Důvod pro podání odporu

Proti trestnímu příkazu lze podat odpor. Podání odporu je namístě, pokud je např. zjevné, že neexistují dostatečné důkazy k činu, za který byl příkazem obviněný uznán vinným.

Avšak za určité situace může být pro obviněného tím nejlepším postupem odpor nepodávat a přijmout relativně mírný trest v příkazu udělený.

Osud trestního příkazu však není pouze v rukou obviněného a jeho uvážení, zda podá odpor či nikoliv.

Toto právo totiž přísluší též státnímu zástupci a pokud ten podá odpor, je příkaz zrušen a obviněný tuto skutečnost již neovlivní.

‍Právo podat odpor též přísluší osobám, které mohou podat odvolání, avšak lhůta pro podání odporu jim končí společně s lhůtou obviněného.

Náležitosti odporu

Z odporu musí být zřejmé, kdo jej činí, identifikace obviněného, identifikace trestního příkazu, proti kterému odpor směřuje a pochopitelně též samotné vyjádření obviněného, že činí odpor.

‍Odpor naproti tomu vůbec nemusí obsahovat odůvodnění a jeho účinku obviněný dosáhne i bez uvedené odůvodnění či jakýmkoliv odůvodnění.

Samozřejmě je však na místě, aby se obviněný nadále domáhal svých práv a odpor, byť třeba dodatečně ve formě pozdějšího vyjádření, které bude relevantní k dalšímu postupu v trestním řízení.

Odpor však nemůže být věcně zamítnut pro absentující či nedostatečné odůvodnění.

Postup po podání odporu

Po podání odporu se trestní příkaz ruší a věc bude projednána v hlavním líčení. Samosoudce, který bude o věci rozhodovat nebude při projednávání věci vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu.

Skutečně tak může dojít k situaci, kdy důsledkem odporu obviněného bude udělení přísnějšího trestu v následném hlavním líčení.

Jedním ze specifik odporu je, že následkem jeho
podání může být v hlavním líčení uložen obviněnému i nepříznivější trest.

Obviněný by tak měl důsledně zvážit důkazní stav daného případu, přijatelnost uloženého trestu, jakož i další možný vývoj po podání odporu a hrozbu trestu v hlavním líčení.

Již v této fázi je vhodné celou věc komunikovat s právním zástupcem a posoudit, zda je podání odporu účelné.

Podá-li obviněný odpor a teprve poté se obrátí na právního zástupce, o příznivějším dopadu trestního příkazu může být informován, ale již s tím nic neudělá. Zpětvzetí odporu není přípustné.