Ve věci existovalo rozsáhlé a na první pohled přesvědčivé množství důkazů. Ve věci vypovídaly desítky svědků a všechny účetní, které pracovaly pro klienta v průběhu let. Navíc byly zajištěny jako důkazy podezřelé pohyby na účtech.
Zločin byl proveden tak, že úřadu práce byla podána žádost o dotaci, kde byl uveden údaj, že k určitému období byly vyplaceny mzdy, a to i přesto, že tento náklad ve skutečnosti nebyl vůbec vynaložen. Případně došlo k dalším porušení podmínek poskytnutí dotace.
Podle soudu prvního stupně měl klient rozhodující slovo a jako jediný společnosti fakticky řídil. Na základě těchto skutečností soud dovodil, že klient věděl, že v žádostech uvádí nepravdivé údaje, případně podstatné údaje zamlčuje.
Zastoupení klienta jsme převzali až v odvolacím řízení po neúspěchu klienta v řízení před soudem prvního stupně. Převzetí obhajoby až v odvolacím řízení je objektivně náročnější. Mezi hlavní důvody patři, že obhajoba nenavazuje na vlastní procesní postupy a úvahy z přípravného řízení a postrádá kontinuitu znalosti vývoje věci. Přesto jsme obhajobu v odvolacím řízení připravení bezodkladně převzít a postup soudu prvního stupně podrobit detailní právní i skutkové analýze.
Strategie se opírala o dvě hlavní linie. První směřovala k samotné vině, kdy jsme namítali nedostatečné prokázání úmyslu a absenci jednoznačných důkazů o tom, že by se klient dopustil dotačního podvodu. Poukazovali jsme zejména na rozpory ve výpovědích osob podílejících se na přípravě mezd a účetnictví, především účetních, z nichž nebylo možné učinit jednoznačný závěr o tom, kdo žádosti o dotace připravoval a na základě čích pokynů.
Zpochybnili jsme individuální trestní odpovědnosti klienta. Uvedli jsme, že případná pochybení při výběru spolupracovníků mohou zakládat nanejvýš odpovědnost v netrestněprávní rovině a nelze z nich bez dalšího dovozovat odpovědnost trestní. Nepřehledná situace ve společnostech, způsobená mimo jiné vysokou fluktuací zaměstnanců, svědčila spíše o nedbalosti a nedostatečné kontrole než o úmyslném trestném jednání. Zároveň nebyla řádně objasněna míra vůle a konkrétního zapojení klienta do vytýkaných jednání.
Druhou linii obhajoby jsme zaměřili na zjevnou nepřiměřenost uloženého trestu. Soud nesprávně hodnotil přitěžující okolnosti, opomenul polehčující okolnosti a fakticky sankcionoval výkon práva na obhajobu. Bylo zdůrazněno, že u klienta absentovala pohnutka ziskuchtivosti, byl vysokého věku a trpěl zdravotním postižením, což měl soud při ukládání trestu zohlednit. Rovněž jsme odkázali na obdobnou judikaturu (kterou známe z naší praxe), kdy v mnohem závažnější případech ekonomické kriminality byl uložen podmíněný trest.
Vrchní soud našim námitkám částečně přisvědčil. Byť klienta v tomto případě nezprostil obžaloby, razantně zmírnil, resp. změnil trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku na trest podmíněný.
Odsuzující rozsudek soudu prvního stupně nemusí být konečný. Změna obhajoby v odvolacím řízení a podání kvalifikovaného odvolání mohou vést k zásadnímu obratu ve věci, včetně výrazného zmírnění trestu. Klíčovou roli hraje kvalitní obhajoba, která dokáže rychle analyzovat spis, identifikovat slabá místa v dokazování a opřít se o relevantní judikaturu a rozhodovací praxi soudů v obdobných případech.
