V případě závažnějšího z obou trestných činů zákon stanoví trest odnětím svobody na tři léta až osm let. Vedle toho klientovi dosud neskončila zkušební doba z předchozího odsouzení.
Velmi reálně proto hrozilo, že bude odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, k němuž bude zároveň přičten přeměněný podmíněný trest.
Klient nás naštěstí kontaktoval v rané fázi trestního řízení. Proto jsme podali proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Tu jsme následně, již se znalostí obsahu spisu, podrobně doplnili.
Díky podrobnému prostudování spisového materiálu s důrazem na znalecký posudek jsme mohli argumentovat objektivní možností, že klient konzumoval alkohol výhradně po nehodě – shodně s jeho vlastním vyjádřením. Zároveň jsme s pomocí s dokumentací nehody, lékařské zprávy a fotografií účinně zpochybnili závěr policejního orgánu, podle kterého měl vozidlo opustit vědomě a ponechat jej tak v riziku střetu s vlakem.
Poté jsme začali vyjednávat se státním zástupcem. Vzhledem k efektivní komunikaci a některým slabším místům obvinění, na která jsme upozornili, se nám podařilo dosáhnout ochoty státního zástupce přistoupit na rozumnou dohodu. A také změny právní kvalifikace obecného ohrožení z úmyslné na nedbalostní formu.
Po změně právní kvalifikace již horní hranice výměry trestu činila místo osmi pouhé dva roky. Tímto posunem jsme se dostali ze zločinu do pouhého přečinu, který nabízí podstatně větší manévrovací prostor, pokud jde o dohodu o vině a trestu.
Se státním zástupcem jsme nakonec uzavřeli dohodu o vině a trestu, která stanovila trest obecně prospěšných prací ve výměře 220 hodin. Dohodu následně schválil soud. Klient dokonce ani nepřišel o řidičské oprávnění.
Pokud bychom v případě tohoto klienta ihned jednali o dohodě v mantinelech původně sděleného obvinění, musela by dohoda odrážet výměru s hranicí osmi let odnětí svobody. A vzhledem k závažnosti (úmyslného) trestného činu by existovalo také značné riziko přeměny dřívějšího podmíněného trestu.
Naopak pokud bychom zvolili nekompromisní obranu od počátku do konce, vystavili bychom klienta riziku, že bude odsouzen za úmyslnou formu. I v případě, že by soud shledal pouhou nedbalost, nemusel by být výsledek mírný – trest ukládaný odsuzujícím rozsudkem bývá výrazně přísnější než ten, který je sjednán dohodou o vině a trestu (tím spíše, pokud je uzavřena již v přípravném řízení).
Obhajoba není pouze o slepém boji od počátku do konce. Je hlavně o včasném pochopení poměru sil a jejich efektivním využití. Někdy je lepší tvrdá obrana, někdy dohoda. A někdy jejich postupná kombinace.
