Klientka již byla v minulosti trestána za obdobnou trestnou činnost. Klientka měla rozsáhlou trestní minulost, což zpravidla vede soudy k automatickému prodlužování trestů formou souhrnného trestu.
Souhrnný trest se ukládá tehdy, když pachatel spáchal více trestných činů ještě před tím, než byl za některý z nich pravomocně odsouzen; jednotlivé skutky mohou být projednávány v různých řízeních, ale soud nakonec uloží jeden trest, který je zahrne dohromady. Tím se však klientce její dosud vykonávaný trest dále prodloužil.
Jen výjimečně soudy u recidivistů od tohoto postupu upustí. O to zásadnější tedy bylo zdůraznit, že posuzovanou trestnou činnost klientka spáchala ještě před svým prvním nástupem do výkonu trestu, a nešlo tedy o pokračující recidivu po propuštění.
U klientky tento postup vedl k nežádoucí kumulaci trestu. Přestože byla za svou dřívější trestnou činnost již opakovaně sankcionována, souhrnný trest znovu navýšil její dosud vykonávaný trest, a to za skutky spáchané ještě před prvním nástupem do výkonu trestu. Výsledkem tak bylo další trestní zatížení za minulost, kterou již byla ve značném rozsahu potrestána, což neodpovídá účelu trestu ani zásadě přiměřenosti.
Argumentovali jsme zejména zásadou, že tam, kde postačí uložení trestní sankce méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Nepostačí pouze pochybnost, že osoba nebude vést řádný život, ale závěr musí být jednoznačný. Tedy nelze odůvodnit pouze minulou trestnou činností, ale také osobou pachatele a jeho možností nápravy.
Naší strategií bylo poukázat na to, že povaha a závažnost trestného činu podle § 39 odst. 2 trestního zákoníku se posuzuje zejména podle okolností spáchání činu, pohnutky a motivace pachatele a následků činu. Zdůraznili jsme, že soud tyto faktory hodnotil neúplně a při stanovení výše trestu nedostatečně přihlédl k sociálním, majetkovým a rodinným poměrům obžalované.
V rámci našeho odvolání jsme poukázali na to, že část tehdejší trestné činnosti obžalovaná páchala pod vlivem svého tehdejšího partnera, který jí poskytoval určitou ochranu v období, kdy žila v extrémně zranitelné sociální situaci.
Dále jsme zdůraznili její rodičovské povinnosti. Klientka byla matkou nezletilého dítěte, o které v dané době pečovala širší rodina. Nepodmíněný trest výrazně omezuje možnost, aby matka a dítě udržovali vzájemný kontakt. Výkon trestu odnětí svobody rodiče představuje citelný zásah do rodinného života. Klientka měla před nástupem do výkonu trestu s dítětem pravidelný kontakt a po skončení trestu plánuje převzít péči o něj. Aktivně se proto snažila navázat spolupráci s organizacemi, které jí pomáhají stabilizovat životní podmínky.
Tyto skutečnosti jsme soudu předložili jako významné okolnosti a argumenty ve prospěch mírnějšího trestu.
Odvolací soud zrušil nepodmíněný trest a uložil klientce podmíněný trest odnětí svobody se zkušební dobou pěti let a dohledem. Zohlednil její osobní situaci, okolnosti trestné činnosti i chování po ní a dospěl k závěru, že intenzivní probační dohled splní účel trestu lépe než její další pobyt ve vězení. Klientce současně uložil povinnost podrobit se ve zkušební době léčbě závislosti.
V tomto případě jsme klientce pomohli zejména tím, že jsme zpochybnili nepřiměřenost uloženého nepodmíněného trestu a poukázali na to, že soud prvního stupně nevěnoval dostatečnou pozornost všem zákonným kritériím.
Upozornili jsme na nesprávné vyhodnocení její trestní minulosti, kdy další navýšení trestu za skutky spáchané ještě před prvním výkonem trestu vedlo k nepřiměřené kumulaci, představili komplexní obraz klientčina života, včetně její sociální situace, vlivu tehdejšího partnera a rodičovských povinností, prokázali její snahu o nápravu, doloženou spoluprací s odbornými organizacemi a snahou stabilizovat životní podmínky.
Díky tomu odvolací soud uznal, že další výkon trestu není v jejím případě účelný, a nahradil jej podmíněným trestem s dohledem, který lépe odpovídá jak možnostem nápravy klientky, tak zájmům její nezletilé dcery.
