Rizika pro klienta 

Výchozí situace byla velmi nepříznivá. Policejní orgán již zahájil trestní stíhání a kvalifikoval věc jako trestný čin. Hrozilo tedy odsouzení za úmyslný trestný čin, vznik záznamu v trestním rejstřík a zásadní dopady na další profesní i osobní život klientky.

Naše strategie 

„Klíčové bylo rozbít základní premisu trestního řízení – tedy že klientka vozidla užívala neoprávněně. Obhajobu jsme proto postavili na třech hlavních pilířích,“ komentuje advokát Petr Motyčka.

1. Zdůraznili jsme, že vozidla byla klientce svěřena v souvislosti se spoluprací s danou osobou. 
2. Argumentovali jsme, že klientka byla přesvědčena, že má k užívání vozidel právo a jednala v návaznosti na probíhající spor. Tím pádem zde chyběl úmysl, který je pro trestní odpovědnost nezbytný.
3. A celý případ jsme zároveň zasadili do širšího rámce, neboť šlo o součást komplexního sporu mezi stranami a nikoliv o typickou trestnou činnost. 

Podali jsme tedy stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Zde jsme popsali relevantní kontext celé věci.  Následně jsme mimo jiné zdůraznili, že se klientka řídila jiným rozhodnutím soudu, který ji později určil povinnost vozidla vydat. Klientka vozidla vydala ve lhůtě stanovené rozsudkem. 

Výsledek

Státní zástupce dospěl k závěru, že zahájení trestního stíhání bylo předčasné a nedostatečně odůvodněné. Rozhodl proto tak, že zrušil usnesení o zahájení trestního stíhání v plném rozsahu a uložil policii, aby se věcí znovu zabývala při zohlednění zásadních právních otázek. V návaznosti na to již trestní stíhání nebylo obnoveno.

Co si z případu odnést 

Tento případ ukazuje několik důležitých principů trestního práva v praxi.

Trestní odpovědnost může záviset na civilněprávních a obchodních otázkách. V některých případech není možné trestní odpovědnost posoudit bez předchozího vyřešení jiných právních vztahů. Pokud je sporné, zda měl někdo k věci právní titul, nelze bez vyřešení této otázky dovodit, že její užívání bylo neoprávněné.

Orgány činné v trestním řízení musí respektovat rozhodnutí civilních soudů. Jestliže určitá otázka spadá do pravomoci civilního soudu, nelze ji v trestním řízení zcela ignorovat nebo nahrazovat vlastním závěrem bez odpovídajícího podkladu.

Samotné nevrácení věci automaticky neznamená trestný čin. Rozhodující není jen faktické držení věci, ale především:

• zda k ní existoval právní titul
• a zda si byla dotčená osoba vědoma její neoprávněnosti

Bez naplnění těchto podmínek nelze hovořit o trestní odpovědnosti.

Trestní právo je až krajní nástroj. V obchodních a obdobných sporech by mělo trestní právo nastupovat až jako poslední řešení. Pokud jde primárně o konflikt o vzájemná práva a povinnosti mezi stranami, je nutné vždy pečlivě posoudit, zda nejde především o věc civilní nebo obchodní.

Včasná a aktivní obhajoba má zásadní význam. Správně nastavená procesní strategie může zabránit tomu, aby byl civilní nebo obchodní spor nesprávně kriminalizován. Často rozhoduje právě to, jak rychle a přesně je případ uchopen už v počáteční fázi řízení.