Znaky trestného činu
Subjektivní stránka trestného činu
Subjektivní stránka trestného činu je jedním z klíčových prvků obhajoby. Proto je třeba věnovat jí zvýšenou pozornost.
Jde o pojem dovozený teorií, trestním zákoníkem ani jiným právním předpisem není definován. Zjednodušeně ji lze charakterizovat jako souhrn znaků, které charakterizují psychickou, charakterovou stránku pachatele, resp. obecně pachatelovo vědomí ve vztahu ke spáchanému trestnému činu.
Subjektivní stránka se může skládat z vícero znaků. Jediný, který musí být vždy přítomen a který je již (na rozdíl od subjektivní stránky samotné) definován v trestním zákoníku je zavinění.
Zavinění
Zavinění představuje vnitřní psychický vztah pachatele k páchanému TČ. Složeno je ze složky vědění (intelektuální), tj. zda pachatel byl schopen porozumět konsekvencím vedoucím ke spáchání TČ a složky vůle, tj. zda chtěl anebo byl alespoň srozuměn s důsledky svého jednání.
V souvislosti s tím, jak jsou tyto složky přítomny, rozlišujeme zavinění typově na úmysl a nedbalost.
TČ může být spáchán úmyslně, pokud:
- pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, hovoříme poté o úmyslu přímém.
Příklad: Pachatel na ulici přepadl ženu a pod pohrůžkou ublížení na zdraví ji vytrhl kabelku se záměrem zmocnit se peněz a cenností. Pachatel jednal v přímém úmyslu.
- pachatel nechtěl přímo zájem chráněný trestním zákoníkem porušit nebo ohrozit, věděl však, že svým jednáním porušit nebo ohrozit může a byl s tím srozuměn. V takovém případě jde o úmysl nepřímý.
Příklad: Pachatel uniká v automobilu policejní hlídce. Aby odradil policejní vozy od dalšího pronásledování, vjede se svým automobilem do pěší zóny, kde se nachází velké množství osob. Doufá, že policisté nebudou chtít tyto chodce ohrozit. On sám je však srozuměn a "počítá s tím", že může několik lidí srazit a způsobit jim vážná zranění či smrt.
Pokud trestní zákoník u daného TČ neuvádí nic k úmyslu či nedbalosti, může být taková skutková podstata TČ naplněna pouze, pokud byl TČ spáchán úmyslně.
Nedbalost
Nedbalostí může být TČ spáchán, pokud:
- pachatel věděl, že může způsobem porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Jde o vědomou nedbalost.
Příklad: Paní užívá lék na předpis a má od lékaře zakázáno řídit automobil 6 hodin po požití tohoto léku z důvodu hypnotických účinků tohoto léku. Přesto sedla za volant s úmyslem cestovat z Prahy do Ostravy 3 hodiny po požití zmíněného léku a doufala, že to na odeznění účinků postačuje. Cestou však usnula a způsobila smrtelnou dopravní nehodu. Paní nebyla srozuměna s tím, že může nehodu způsobit a jejím záměrem bylo dorazit do Ostravy. Nepřiměřeně však spoléhala, že nenastanou hypnotické účinky léku.
- pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Jde o nevědomou nedbalost.
Příklad: Myslivec je přítomen na lovu, přičemž je snížená viditelnost. V domnění, že by mohl úspěšně zasáhnout zvěř, vystřelí a naneštěstí smrtelně zraní dalšího myslivce. Před střelbou přitom zahlédl psa, který seděl v klidu, neplížil se a nepronásledoval žádné zvíře. Střílející myslivec měl s ohledem na své odborné znalosti a s ohledem na své zkušenosti a okolnosti, které nastaly v místě střelby, tušit, že se v blízkosti nachází osoba, která vede psa a může být střelou zasažena.
TČ může být spáchán z nedbalosti pouze pokud to připouští trestní zákoník. Buď samotná skutková podstata TČ spočívá v nedbalosti (např. usmrcení z nedbalosti anebo zákoník dává trestněprávní rozměr úmyslu i jednání z nedbalosti (např. neoprávněné nakládání s osobními údaji).
U nedbalostních TČ nepřipadají v úvahu stádia přípravy a pokusu, neboť z podstaty věci nemohou nastat u nedbalosti, která je důsledkem nedostatečné opatrnosti.
Specifickým případem je hrubá nedbalost, která nastává, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem. Jde o druh závažnější vědomé nedbalosti a nastává zejména v případech, kdy se od pachatele očekává, že si bude počínat ve svém jednání počínat zvlášť opatrně.
Hrubá nedbalost je trestná u některých specifických TČ, jako je např. neoprávněný zásah do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti anebo poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti.
Další znaky subjektivní stránky
Pohnutka (motiv) - Důvod, pro který pachatel TČ spáchal. Někdy může být pohnutka automaticky základem kvalifikovanější (závažnější) skutkové podstaty, např. vražda ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky anebo privilegované (méně závažné) skutkové podstaty, např. ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky.
Mimo tyto specifické případy bude pohnutka rozhodující pro určení výše trestu, popř. i pro zvážení, zda uložit výjimečný trest, umožňuje-li to TČ.
Cíl – Podnět pachatele vedoucí ke spáchání trestného činu. Může být nedílnou součástí některých skutkových podstat TČ, např. TČ vyzvědačství ("Kdo vyzvídá informaci utajovanou podle jiného právního předpisu…s cílem vyzradit ji cizí moci").
Případně může cíl též determinovat, zda jde o trestný čin pokračující či nikoliv, popř. opět brán v úvahu při stanovení druhu a výměry trestu.
Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu.
Tedy nejen jednání pachatele, ale i případný následek trestného činu a příčinný vztah mezi nimi.
Rozklíčování všech znaků, které jsou nezbytné pro závěr o spáchání trestného činu, je důležité pro úspěšné vedení obhajoby. Může být rozhodujícím pro výsledek celého trestního řízení.