Podmíněný nebo nepodmíněný trest odnětí svobody: Co rozhoduje?

Ne každý, kdo je odsouzen k trestu odnětí svobody, musí nutně nastoupit do vězení. Soud může uložit podmíněný trest. Jaké faktory ovlivňují rozhodování soudu? A kdy lze trestu uniknout díky odklonům zcela?

Závažnost činu jako klíčový faktor

Zásadním kritériem při rozhodování o druhu trestu je závažnost trestného činu. Soud vždy přihlíží k tomu, jakou škodu nebo újmu čin způsobil, jaké byly jeho okolnosti a jaké následky měl pro poškozené.

Podmíněné tresty se nejčastěji ukládají u méně závažných trestných činů, kde horní hranice trestní sazby nepřesahuje pět let. Typicky jde například o majetkové trestné činy menšího rozsahu, ublížení na zdraví z nedbalosti nebo drogové delikty související s držením menšího množství omamných látek pro vlastní potřebu.

Naopak u závažnějších trestných činů, zejména u těch spojených s násilím, organizovanou kriminalitou nebo s vysokou škodou, je podmíněný trest spíše výjimkou. Soudy v těchto případech kladou důraz na represivní funkci trestu.

Osobnost obviněného, postoj k činu a okolnosti jeho spáchání

Soud při rozhodování o druhu trestu bere v úvahu nejen samotný skutek, ale i osobu pachatele. Důležitou roli hraje zejména jeho dosavadní život, trestní minulost a postoj k činu.

Pokud je obviněný prvotrestaný, má stabilní zaměstnání, rodinné zázemí a není považován za osobu, která by měla sklon k páchání další trestné činnosti, je pravděpodobnější, že soud přistoupí k podmíněnému trestu. Naopak pokud jde o recidivistu, který se v minulosti již několikrát dopustil trestné činnosti a soudy mu daly šanci v podobě podmíněného trestu, bude pravděpodobnost další podmínky výrazně nižší.

Dalším významným faktorem je chování obviněného během trestního řízení. Pokud obviněný spolupracuje, dozná se, projeví upřímnou lítost a aktivně se snaží napravit následky svého jednání (například nahradí škodu nebo se omluví poškozenému), může to být pro soud argumentem pro podmíněný trest. Naopak popírání viny navzdory jednoznačným důkazům, obstrukční chování během řízení nebo neochota k nápravě mohou soud vést k přísnějšímu trestu.

Kromě toho soud zohledňuje i přitěžující a polehčující okolnosti. Mezi polehčující okolnosti patří například doznání, pomoc při objasňování trestné činnosti nebo dosavadní bezúhonnost. Naopak přitěžujícími okolnostmi jsou například surovost činu, jeho opakování nebo spáchání skutku ve skupině. Tyto faktory mohou významně ovlivnit výsledek řízení.

Odklony jako alternativa k odsouzení

V některých případech nemusí být výsledkem trestního řízení ani podmíněný, ani nepodmíněný trest. Právní řád nabízí institut odklonů, tedy alternativních způsobů řešení trestních věcí, které umožňují obviněnému vyhnout se odsouzení.

Nejčastější formou odklonu je podmíněné zastavení trestního stíhání (§ 307 a násl. trestního řádu). Soud nebo státní zástupce může rozhodnout o podmíněném zastavení stíhání, pokud jde o tzv. přečin (méně závažný trestný čin), obviněný se dozná a splní stanovené podmínky – například nahradí škodu nebo v určitých případech složí stanovenou částku na pomoc obětem trestné činnosti. Následně musí vést řádný život ve zkušební době, která je mu stanovena.

Další možností je narovnání (§ 309 a násl. trestního řádu). Tento institut se uplatňuje zejména v případech, kdy obviněný dobrovolně nahradí škodu poškozenému a splní další podmínky stanovené soudem nebo státním zástupcem. Pokud se podaří dosáhnout dohody mezi obviněným a poškozeným, trestní stíhání může být zastaveno a nedochází pak ani ke stanovení zkušební doby jako při podmíněném zastavení trestního stíhání.

Uvedené odklony mají výhodu v tom, že nevedou k zápisu do rejstříku trestů a umožňují obviněnému vyhnout se trestu. V praxi se často uplatňují u bagatelních trestných činů, kde je účelem především náprava a minimalizace negativních dopadů na obviněného i poškozeného. K jejich dosažení je však zpravidla nutná aktivita obviněného, resp. jeho obhájce.

Závěr

Rozhodování mezi podmíněným a nepodmíněným trestem je komplexní proces, ve kterém hraje roli nejen samotný skutek, ale i řada dalších okolností. Soud posuzuje nejen závažnost trestného činu, ale i osobnost obviněného, jeho postoj k činu a případné polehčující či přitěžující okolnosti. V některých případech může připadá v úvahu využítí institut odklonu, díky kterému se obviněný může trestu zcela vyhnout.

Pokud se někdo ocitne v trestním řízení, je klíčové konzultovat svou situaci s odborníkem, který pomůže zvolit správnou strategii obhajoby a případně využít dostupné možnosti, jak minimalizovat dopad řízení na budoucnost obviněného.

Mgr. Petr Motyčka